O alkoholu se říká, že je metlou lidstva. A ne náhodou. Z celé škály závislostí, jimiž může člověk trpět, je právě alkoholismus tou, která na světě postihuje nejvíce lidí. Pochopit, proč tomu tak je, navíc není nikterak obtížné, už vzhledem k tomu, že s alkoholem máme často spojené příjemné i nepříjemné zážitky. Jako se rádi napijeme na oslavu, tak sáhneme po skleničce i ve chvílích, kdy si naopak připadáme smutní a pijeme takříkajíc na žal. Zdá se to jako začarovaný kruh. Obzvlášť, když úplně každý člověk má ve svém mozku dispozice, které ho k alkoholismu predisponují. Jen ta míra je u každého jedince odlišná.
Co je to alkoholismus?
O alkoholismu pak mluvíme v případě, kdy konzumace alkoholických nápojů překročí takovou mez, že vzniká závislost. Musíme si však uvědomit, že jistá míra závislosti je zcela přirozená, což je dáno činností dopaminového systému odměny v mozku, jehož cílem je dosahování radosti, slasti a uspokojení. Odtud také pramení ta potřeba chtít stále víc a víc, tak, aby se vracely ty opojné stavy, které z počátku opilost doprovázejí. Ty se postupem času získávají stále obtížněji, tudíž je nakonec potřeba konzumovat stále větší množství, aby se člověk dostal alespoň do „normálu.“ Na tomto místě bychom si měli také říci, že Světová zdravotnická organizace označuje alkoholismus jako nemoc, tudíž je potřeba ho léčit.
Alkoholismus přináší celou řadu různých zdravotních nepříjemností, přičemž je potřeba si také uvědomit, že postihuje tělo i duši. Jsou to dvě spojené nádoby. Důležitým faktem, na který se pak často zapomíná, je ten, že nepostihuje pouze dotyčného, ale i jeho rodinu a okolí. Je velice náročné žít s člověkem závislým na alkoholu, ovšem právě ty výčitky svědomí a snaha ušetřit trápení své blízké, jsou mnohdy tím hlavním a třeba i jediným důvodem, proč se nemocní snaží své závislosti zbavit. Odvykání od alkoholu je velice náročné a opora přátel a rodiny je tak velice důležitá.
Příznaky alkoholismu
Pro závislost na alkoholu je typické, že vzniká poměrně plíživě a nenápadně. Typické jsou dále postupné změny ve zvyšování tolerance vůči alkoholu či postupná ztráta kontroly, kolik toho dotyčný vypil a hlavně, jak často. Podobně pak dochází ke změnám v myšlení a chování, jelikož se jejich prostřednictvím alkoholik chrání před problémy, jenž jeho pití přináší. Zpočátku tak své pití skrývá, později si ho obhajuje či přímo racionalizuje.
Závislost na alkoholu probíhá ve fázích, přičemž rozlišujeme čtyři různé. Těmi jsou počáteční fáze, prodromální, kruciální a terminální. V tomto pořadí. Počáteční fáze znamená častější příležitostné pití, které přináší euforii. Zato prodromální už je fáze varovná. Právě tady vzniká návyk a objevují se také tzv. palimpsesty neboli alkoholová okénka. To znamená výpadky paměti spojené s nadměrným užíváním alkoholu. Kruciální fáze je pak fází rozhodující. Můžeme ji tudíž označit za zlomový bod. Nutno tedy podotknout, že ještě nyní se dá závislost zlomit poměrně snadno. Samotná kruciální fáze se pak projevuje ztrátou kontroly, racionalizace i klesající tolerancí. Ranní doušky jsou zde už v podstatě normou, přičemž také začínají zdravotní a sociální problémy. Konečná fáze se nazývá terminální. Výrazně při ní klesá tolerance a snižuje se schopnost sebereflexe, naopak stoupá kritika okolí. Alkohol se již plně dostává na vrchol hodnotového žebříčku, s čímž je spojen celkový úpadek a degradace osobnosti.
Léčba alkoholismu
Podobně jako u dalších závislostí je nejdůležitější, aby měl nemocný potřebu se vyléčit sám. Jestliže nechce, neexistuje žádný způsob, jak ho přinutit. Vždy si najde nějakou cestu, jak se nepříjemné situaci vyhnout. Obecně si většina alkoholiků svůj problém odmítá přiznat či o něm naopak ví, ale ignoruje ho. Nicméně v případě jeho spolupráce existuje řada různých technik, jak se se závislostí poprat. Touto problematikou se zabývá adiktologie. Ta poté předkládá způsoby, jak je možné alkoholismus léčit, a to na bázi ambulantní péče či hospitalizované.
Kontrolovaná konzumace alkoholu se používá u méně rozvinutých forem alkoholismu, přičemž je vhodná spíše pro nemocné, jejichž pití se dá vysvětlit nějakým psychologickým spouštěčem. V případě těžších forem se přistupuje k ambulantní terapii, která využívá benzodiazepiny či léky na tlumení třesu. U nejtěžších forem alkoholismu je potřeba provést odbornou detoxifikaci, a to pouze v nemocničním prostředí, jelikož jsou zde poměrně vysoká rizika spojená s tzv. delirium tremens, což je stav, který vzniká u alkoholiků při náhlém přerušení příjmu alkoholu. V krajním případě může skončit až smrtí člověka. Alkoholový detox jinak trvá zhruba týden, přičemž léčebný pobyt, který na něj navazuje, pak asi tři měsíce.
Recidiva
O recidivě se říká, že je největším strašákem bývalých alkoholiků. Podle výzkumů většina vyléčených absolvuje nejméně tři recidivy, než se jim podaří alkoholu úplně zbavit. A co to recidiva vlastně je? V podstatě se tak v medicíně označuje návrat k nemoci, který již byla jednou vyléčena a zmizely i všechny příznaky, jež k ní byly přidružené. Podobně se užívá také termín „relaps“, který je chápán jako vícero jednorázových uklouznutí. Důvody, proč k recidivám či relapsům dochází, mohou být různé. Nejčastěji se však jedná o krizové a stresové situace, případně obecně náročná životní období, kdy hledáme útěk před problémy nebo se chceme alespoň na okamžik vytratit z každodenní reality.
Zbavit se závislost na alkoholu je velice složité a zdlouhavé, avšak každý, komu se to podaří, může být právem považován za hrdinu, protože to znamená vítězství nad sebou samým. Stejně tak může do závislosti spadnout úplně každý, třebaže se to může na první pohled zdát jako nepravděpodobné. Jak jsme si již řekli úvodem, predispozice k alkoholismu v sobě nese každý z nás a nikdy nevíme, zda se brzy neobjeví nějaké spouštěč, který nás přiměje sáhnout po láhvi.