Jedním z nejzávažnějších onemocnění mozku je Alzheimerova choroba. Změny, které způsobuje, jsou nevratné a bývají nejčastější příčinou demence. Dochází k postižení tzv. kognitivních funkcí, jako je paměť, koncentrace, schopnost adekvátně rychle reagovat, řeč, orientace v prostoru a zvládání emocionálních projevů. Choroba je nevyléčitelná, pacienti na ni umírají. Lékaři mohou jen zmírnit její průběh a potlačit některé příznaky, zejména pokud se s léčbou začne včas.
A to bývá problém. Řada pacientů si v počátcích odmítá připustit, že by nějakým závažným onemocněním trpěli. Dostat je k odbornému lékaři, včetně psychiatra, je pro jejich okolí velmi obtížné. „Nejsem žádný blázen, doktory nepotřebuj,“ je častá reakce. Pro děti bývá těžké rodiče přesvědčit, pokud nechtějí jednat z pozice síly a rozbořit rodinné vazby.
Alzheimerova choroba obvykle postihuje pacienty ve věku 65 a více let, ale výjimkou nejsou ani mnohem mladší pacienti. Co je její přesnou příčinou, zatím není jasné. Jednou u okolností, která se na propuknutí onemocnění podílí, je dědičná dispozice. Další je věk, ale také opakované otřesy mozku, pasivní způsob života a další faktory. Vzhledem k stárnutí populace se Alzheimerova choroba stává problémem, který zasahuje stále více lidí.
Trpí nejen pacient sám
Projevy se dostavují postupně v etapách. Prvním je ztráta paměti, neustálé hledání věcí a jejich nacházení na nepravděpodobných místech. Maminka si nebude pamatovat, o čem jste mluvili před minutou, ale odvypráví vám celé své dětství, včetně všech detailů. Zapomínáme všichni, ale nemocní Alzheimerem s tím mají problém stále častěji. Postupně některé věci nepoznají vůbec. V očích milovaného rodiče uvidíte zoufalou snahu si vzpomenout, ale nemůžete mu nijak pomoci.
Bude mít stále více i problém s prostorovou i časovou orientací. Nebude moci najít ve vlastním bytě třeba toaletu, při pohledu z okna bude tvrdit, že není doma, a při procházce se ztratí v lese, kam chodil na houby celý život. Nemocný bude těžko hledat správná slova, zapomene, jak se jmenují jeho vlastní děti a vnoučata. Bude držet v ruce třeba vidličku, ale nebude vědět, k čemu se používá. Zapomene nejen, který den v týdnu je, ale jaký je měsíc nebo dokonce rok.
V další etapě se bude pacient stále více propadat do vlastního světa. Bez problémů si vezme v létě zimní kabát a naopak do sněhu se vydá v sandálech. Nebude schopen platit pravidelné úhrady, začne pečovatele či rodinu obviňovat z toho, že mu ukradli peníze. Nebo vezme celý důchod a bude ho rozdávat lidem na ulici. Začne jíst, ale uprostřed sousta odejde dělat něco jiného a na oběd zapomene. Pro členy rodiny bývá zvlášť bolestná změna povahy. Může se dostavit agresivita, permanentní naštvanost na vše, sobecké prosazování vlastních potřeb bez ohledu na jiné.
Ale ani tady se nemoc nezastaví. V jejím posledním stádiu začne vedle psychické strádat i fyzická stránka člověka. Špatně chodí, nebo už jen leží, trpí inkontinencí, špatně jí, postupně ztrácí řeč. Je plně závislý na pomoci ostatních.
Nejhorší je pocit bezmoci
Alzheimerova choroba změní život nejen postiženým, ale i jejich rodinám. Problémem bývá, že ne vždy se ji podaří odhalit včas, takže demence má čas se rozvinout do těžko zvládnutelné podoby. Platí to zejména, pokud postižený člověk bydlí sám, nebo jen s manželem a manželkou, a ostatní členové rodiny ho jen navštěvují. Nemocný člověk dokáže předstírat třeba celé odpoledne, že je vše v pořádku, a děti tak mamince nevěří, že by tatínek dělal něco neobvyklého.
Magdě trvalo skoro tři roky přesvědčit sourozence, že mají problém. Oba totiž bydleli blízko rodičů, takže tam nikdy nespali, zatímco ona dojížděla z Prahy vždy na celý víkend. Před nimi byl tatínek stále statný šéf rodiny, který si sice sem tam nemohl vzpomenout na jména či místa, ale vždy to dokázal zamaskovat. S večerní únavou přicházely horší projevy. Zapomínal, co komu řekl, neuměl se správně obléci, dodržovat hygienické návyky, přestal číst své oblíbené knihy a postupně ani nevnímal, co je právě v televizi. Zbytky od oběda byl schopný smíchat do jednoho kastrůlku a dát ještě teplé do ledničky. Přes den spal, ale v noci pochodoval po bytě. Magda měla strach, že spadne ze schodů nebo někam odejde. To se i jednoho dne stalo a tatínka hledala městská policie a pár desítek dobrovolníků v lese několik hodin.
Nejhorší ale byla změna povahy. Pán, který byl celý život ke všem milý a usměvavý, se začal rozčilovat kvůli maličkostem, pronásledoval manželku žárlivými scénami a někdy křičel i na milovaná vnoučata. Magda musela donutit sestru i bratra, aby s rodiči také strávili celý víkend a zjistili reálný stav. Teprve pak začala rodina řešit, co dělat. Míst v odborných zařízeních s náležitou péčí je ale nedostatek. Nejdříve vypomáhaly pečovatelky z místní charity jen párkrát týdně, později jednou denně, pak několikrát za den, ale ani to nestačilo. Při čekání na místo v Alzheimer centru nakonec pečovatelky chodily přes den a dva sourozenci se střídali ve všední noci a na Magdu zbyly víkendy. Po třech měsících byli všichni tři na zhroucení, protože se téměř nevyspali, ale nakonec se jim podařilo tatínka umístit do odborného zařízení v Praze. Měli štěstí, ne vždy to jde tak rychle.
„Nejhorší je bezmoc. Můžete s láskou pečovat, ale dá vám to zabrat. Odborné zařízení hledejte hned na začátku. Pacient s Alzheiemerem potřebuje specializovanou péči, kterou mu ani přes obrovskou snahu doma nemůžete zajistit. Čeká se měsíce i roky, ale vydržet se to dá jen pár měsíců, pokud se sami nechcete zbláznit. Nesmíte si myslet, že jste zlí, když rodiče dáváte do ústavu. Najděte zařízení s dobrými referencemi a choďte na pravidelné návštěvy. Víc udělat nemůžete, věřte mi, zažila jsem to,“ řekla Magda.
Vyhnout se Alzheimeru nedá, ale vzdávat to nemusíte
I když léčba neexistuje, můžete zvýšit své šance péčí o své zdraví. Nekuřte, alkohol pijte v rozumné míře a jezte zdravě. Skvělá je středomořská strava s množstvím ryb, libového masa a zeleniny. Zaměstnávejte tělo i mozek. Přiměřený sport je dobrou prevencí, stejně jako třeba luštění sudoku nebo křížovek, studium nových věcí či komunikace cizími jazyky. Udržujte společenské vazby nejen online, ale i reálně. Bavte se a buďte pozitivní. Čím budete aktivnější, tím lépe. A pokud máte k Alzheimeru rodinné dispozice, dejte dětem šanci vám včas pomoci.