Popis onemocnění
Bércovými vředy se rozumí poškození kůže, které se vyznačuje převážně chronickým průběhem bez tendence přirozeného hojení postiženého místa. Mezi hnisavými nekrotickými chorobami dolních končetin zaujímá toto nepříjemné onemocnění zvláštní postavení kvůli širokému rozšíření a složité léčbě.
Bércové vředy svojí vytrvalostí a obtížemi s hojením trápí pacienty i lékaře už stovky let. Poškození kůže zasahuje různě hluboko do tkáně pod kůží. Nejčastější výskyt je na vnitřní straně kotníků a na dalších částech nohy mezi kolenem a kotníkem.
Původ vzniku bércových vředů je při „žilní nedostatečnosti“. V žilách dochází k přetlaku a průtok končetinami se zpomaluje. Z přeplněných žil se krev dostává do podkoží. V těchto místech vznikají otoky a kůže je nedostatečně vyživovaná. K vypuknutí onemocnění potom stačí drobné poranění kůže nebo infekce.
Výskyt bércových vředů je ovlivněn těmito faktory:
- věk – častěji nemoc propuká u starších lidí
- pohlaví – u žen je výskyt bércových vředů častější
- sedavé zaměstnání s nedostatkem přirozeného pohybu
- vysoký krevní tlak, obezita, cukrovka
Diagnóza
Vyhledat lékaře se doporučuje při zarudnutí kůže na dolní části končetin, při bolestech a výskytu ekzému.
Na základě odborného lékařského vyšetření stanoví lékař další postup. K vyšetření se používá i ultrazvuk ke zjištění stavu průchodnosti žilního systému. Důležité je odhalit a léčit příčinu vzniku vředů.
Příznaky bércových vředů
Pozornost je třeba věnovat zarudnutí kůže na dolních končetinách od kolen po kotníky. K tomu se ve většině případů přidává menší lokální otok v ohroženém místě. Z postiženého místa často mizí ochlupení a kůže na noze svědí. Je velice snadné ji narušit i jemným poškrabáním citlivé kůže. V okamžiku vzniku bércového vředu se postižené místo barevně ohraničí a nejčastěji je temně červené až tmavě fialové. Bércové vředy mají běžně velikost 2 až 5 cm, ale jsou i případy, kdy přesáhnou i 10 cm.
Prevence proti vzniku onemocnění
Od středního věku, kdy už lidé začínají být pohodlní, je třeba klást důraz hlavně na pravidelný pohyb. U žen je potřebný ještě více než u mužů, protože výzkumy jasně dokládají, že ženy trpí touto chronickou nemocí častěji než muži. Nemusí jít o náročné fyzické cvičení. Stejnou funkci splní i pravidelná každodenní procházka alespoň 30 minut. Stejně dobře může posloužit pravidelné venčení psa anebo jízda na kole či rotopedu.
K prevenci nutně patří i vyvážená strava, co nejvíce založená na konzumaci zdravých jídel. Velice důležité je i dodržování pitného režimu, na což občas starší lidé zapomínají. Pít se musí i když organismus nevysílá signál, že má žízeň. S pohybem a stravováním je spojeno i udržování tělesné váhy, která má hlavně u žen tendenci se zvyšovat po menopauze. K prevenci se u této nemoci používá tzv. cévní gymnastika, kterou lze praktikovat prakticky kdekoliv. Jednoduché cviky spočívají v kroužení kotníků, chození po špičkách, cvičení s prsty, propínání špiček.
Léčba onemocnění
Při léčbě je třeba počítat s delší dobou léčení, protože jde o chronické onemocnění. K ošetření zasažených míst se používají hydrogely, které svým speciálním složením udržují místo s vředem vlhké a podporují hojení. Hygiena je pro udržení rozsahu nemoci velice důležitá.
Na doporučení lékařů se praktikuje fyzikální léčba, kde se postižené místo stahuje vhodným elastickým obinadlem.
Za doplňující léčbu se může po poradě s lékařem sáhnout i po síle přírody a použít bylinky. Vhodné jsou třeba masti z měsíčku lékařského nebo z konopí. Na vředy se mohou přikládat i obklady například z přesličky nebo heřmánku. Existuje i řada homeopatických produktů určených pro toto onemocnění.
Zdravotní riziko spojené s onemocněním
Komplikace, které mohou při výskytu onemocnění nastat, jsou způsobené ucpáním nebo zánětem cév, případně vniknutím Streptokoka do organismu a způsobením infekce (onemocnění zvané růže). V těch nejzávažnějších případech, kdy dojde k pozdějšímu podání antibiotik, se může nemoc začít rychle šířit, a proto je nezbytná amputace části dolní končetiny.