Vysoký krevní tlak, neboli arteriální hypertenze představuje jedno z nejčastějších onemocnění současnosti. V dospělé populaci trpí arteriální hypertenzí 20 – 50 % obyvatelstva a představuje závažný zdravotní problém. Arteriální hypertenze může zůstávat dlouhodobě bez příznaků, pacient o ní vůbec nemusí vědět a projeví se až závažnými komplikacemi. Je tedy velmi důležité opakované měření krevního tlaku lékařem při preventivní prohlídce, tak i domácí měření krevního tlaku. Lékaři arteriální hypertenzi rozdělují na esenciální či primární, kde není známa příčina jejího vzniku a sekundární. Sekundární arteriální hypertenze se vyvíjí v důsledku jiných onemocnění, například onemocnění ledvin nebo nadledvin. Sekundární příčiny vysokého krevního tlaku představují jen 5-10% všech příčin hypertenze u lidí. Esenciální hypertenze tvoří tedy naprostou většinu, tedy 90-95 % všech pacientů s vysokým krevním tlakem.
Dle definice za arteriální hypertenzi označujeme opakované zvýšení krevního tlaku na 140/90 milimetrů rtuťového sloupce a více, naměřené minimálně při dvou různých návštěvách lékaře. Měření se provádí při první návštěvě 3× a řídíme se průměrem z druhého a třetího měření. Při kontrolních vyšetřeních měříme krevní tlak vždy na stejné paži, na které byl při vstupním vyšetření naměřen vyšší krevní tlak. Hodnoty krevního tlaku při měření v domácích podmínkách 135/85 a více mm rtuťového sloupce jsou již považoványza zvýšené.
Měřeni se provádí u sedícího pacienta po 10minutovem uklidněni na paži s volně podloženým předloktím ve výši srdce. Jako zlatý standard se stále používá konvenční rtuťový tonometr s přiměřeně širokou a dlouhou manžetou (při obvodu paže do 33 cm obvykla manžeta šíře 12 cm, u paže s obvodem 33–41 cm manžeta šíře 15 cm a u paže nad 41 cm manžeta šíře 18 cm). Krevní tlak měříme s přesnosti na 2 mm rtuťového sloupce. Další možností měření krevního tlaku je použití aneroidního manometru, měření s ním je méně přesné a vyžaduje opakovanou kalibraci přístroje ve srovnání s rtuťovým manometrem. Další možnost představují poloautomatické přístroje s manžetou na paži (auskultační nebo oscilometrické), které mají validaci podle standardních protokolů a jejich přesnost musí být pravidelně kontrolována.
I při splnění těchto podmínek existují situace, které vzbuzují pochybnosti o přítomnosti hypertenze u pacienta. Jednou z těchto příčin může být přítomnost tzv. syndromu bílého pláště, kdy přechodné zvýšení krevního tlaku je vyvoláno strachem z lékaře či zdravotnického zařízení. Další obdobnou situaci představuje maskovaná hypertenze, kdy pacient si v domácích podmínkách opakovaně naměří hypertenzní hodnoty krevního tlaku, kdežto při kontrole u lékaře má normální hodnoty krevního tlaku. Pro tyto případy, ale také při výrazné variabilitě naměřených hodnot krevního tlaku, při rezistentní hypertenzi na léčbu, při hypertenzi v těhotenství nebo při podezření na epizody příliš nízkého tlaku je metodou volby použití ambulantní monitorování krevního tlaku po dobu 24 nebo 48 hodin. Při použití ambulantního monitorování krevního tlaku se udává jako normální krevní tlak 24hodinový průměr 130/80 a méně mm rtuťové sloupce, denní průměr pak 135/85 a méně a noční průměr naměřených hodnot krevního tlaku 120/70 a méně mm rtuťové sloupce.
Jak již bylo uvedeno výše, arteriální hypertenze může zůstávat dlouhodobě bez příznaků, pacient o ní vůbec nemusí vědět a projeví se až závažnými komplikacemi, které mohou vést k dlouhé morbiditě, invalidizaci i smrti. Proto je velmi důležité aktivně pátrat po přítomnosti hypertenze opakovaným měření krevního tlaku jak lékařem, ale i pacientem, včetně zapojení rodinných příslušníků.