Podat se nemocnému mohou tímto způsobem například antibiotika, dalším typickým příkladem jsou antimykotika. Nemusí se jednat ale jen o léčivo, pacientovi se nahrazují živiny, tekutiny či tělní tekutiny. Infuzní terapie je vhodná především pro značné urychlení postupu léčby. Medikamenty se podají nitrožilně, nemusejí tedy procházet zažívacím traktem.

Infuzní přípravek musí mít některé specifické vlastnosti. Vyžaduje se sterilita, dále musí být přípravek izotonický, apyrogenní, izoacidní, případně také izoviskózní. Z toho plyne, že na výrobu infuzí se kladou velmi striktní požadavky. Jsou podobné jako u injekcí, musejí být však přísnější vzhledem k podávání vyššího množství tekutin. Doplňky k infuzím pak umožňují na straně lékařského personálu snadné a pohodlné využívání této léčebné techniky.